Když v předhůří italských Alp vznikla tsunami, ničila vše, na co přišla. Ve městě Longarone za sebou nechala na 2 000 lidských obětí

Málokoho by nejspíš napadlo, že vlna tsunami se může objevit ve vnitrozemí. Přesto se tak stalo, a to 9. října 1963 v italském městě Longarone. Její vznik souvisí s výstavbou přehradní nádrže Vajont v údolí stejnojmenné řeky. Možná, kdyby její stavitelé dali na protesty lidí, k neštěstí by nedošlo.

Dějiny města se začaly psát s římským osídlením

Historie italského města Longarone, které leží v severoitalské provincii Belluno asi 100 kilometrů od Benátek, se začala psát nejspíš již v římských dobách. Svědčí o tom archeologická naleziště v oblasti Fortogna a Pirago, a to včetně pozůstatků římské silnice. Během první světové války se stálo místem bitvy, v níž se vyznamenal Erwin Rommel, budoucí německý polní maršál. Do italských dějin se ale město nejvíce zapsalo jako to, které zmizelo z povrchu zemského. Stalo se 9. října 1963.

Nejvyšší klenutá betonová hráz na světě

Energetickému průmyslu se italská firma SADE věnovala již v 19. století. V polovině 20. století přišla s projektem na vybudování přehrady v údolí řeky Vajont, která by zásobovala elektřinou města Benátky, Torino, Modenu a Milán. Zdejší soutěska se k tomuto účelu nabízela jako vhodná. Se stavbou vodního díla se započalo v roce 1956. Klenutá betonová hráz vyrostla až do výše 261,60 metrů a stala se v té době nejvyšší hrází na světě.

První sesuv jako varování

Jenže stavbu přehrady provázely problémy nejen s vyvlastňováním pozemků a domů, ale také s nestabilností podloží, které se projevilo již v době paleolitu, jak ukazoval prastarý skalní sesuv půdy z kopce Monte Toc. Přes všechna tato varování firma SADE pokračovala ve výstavbě. Při napouštění již hotové vodní nádrže v listopadu 1960 došlo k prvnímu sesuvu, aniž by ale způsobil výraznější škodu.

V letech 1961 až 1963 přehradu Vajont několikrát napustili a vypustili, aby eliminovali riziko vzniku dalšího sesuvu. Dne 4. září 1963 vystoupala hladina vody dokonce na kótu 710 metrů n. m. To se pravděpodobně stalo osudným. Obyvatelé okolních obcí upozorňovali na stále častější zemětřesení, které bylo způsobeno pohybem půdy. Zvuky vydávala i hora Monte Toc.

Tragická noc 9. října 1963

V noci 9. října 1963 v půl jedenácté došlo k masivnímu sesuvu zeminy z kopce Monte Toc v délce 3 km. Masa 270 milionů m³ skalnaté půdy se dala do pohybu a rychlostí 110 km/h zasypala přehradu Vajont. Voda v ní již neměla místo, proto se vzedmula vlna tsunami až do výšky přesahující 200 metrů a přelila se přes hráz. Pak začala ničit vše, co jí stálo v cestě. Bylo to i město Longarone, ležící pod hrází. Jeho obyvatelé neměli šanci přežít. Při katastrofě zahynulo 1 910 obyvatel. Vodní nádrž byla zaplněna zeminou do výšky 400 metrů, hrát běsnění vodního živlu přečkala bez úhony. Od roku 2002 je možné si přehradu Vayont prohlédnout, je přístupná veřejnosti.

Z města zůstala jen zvonice a apsida kostela v Piragu, v lokalitě Fae jsou pozůstatky vily Protti se sekvojovcem na jejím pozemku, jenž nese stopy ničivé tsunami. Strom je chráněný pro svou historickou hodnotu. Ve Fortogně se nachází hřbitov obětí katastrofy a v Longarone, které bylo opětovně vybudované, je Muzeum Longarone Vajont, jenž návštěvníky seznamuje s historií tohoto místa.

Zdroj: https://www.attimidistoria.it/info-e-orari; https://it.wikipedia.org/wiki/Longarone

Náhledové foto: Pixabay